Velikonoční Paklenice 2008

Autor: Pájka (Papája) (02.04.2008)

Mám takový pocit, že moje poslední články začínají pořád stejně: předpověď není moc dobrá. Nechtěla bych, aby se to stalo tradicí, ale teď tomu nebylo jinak. Jen ti nejodvážnější se vydali do jarní Paklenice: Pája, Helča, Víťa, já a nesmím zapomenout a vlka Erika.
Z Olomouce jsme vyjeli kolem 17.30, Pája v té době byla na cestě z Berouna do Brna, kde jsme ji naložili. Cestu jsme všichni přežili a dospali se v kempu.
V 11h nás vytáhlo sluníčko ze spacáků a hurá do skal. No že by bylo teplo se říct nedá. Všichni jsme se vydali na Stup. Já s Pájou na Karabore a Víťa s Helčou na Danáju. Shodli jsme se, že nám pěkně mrzly prstíky. Na vrcholu dost foukalo, ale měli jsme radost z vylezené cesty.
V pátek nás budí Erik docela brzo, a když uvidíme překrásný počasí, nasedáme do auta a rychle, ať už můžeme lézt. Víťa s Helčou se odvážně pouští do cesty Domžalski na Stup a my jdeme na Veliki Čuk – Water song. První dvě délky jsou za 5c, krásny lezení. Pája natáhne 4b a pak mě má čekat 5c a 6a+. Cesta vede do mírného převísku vpravo. Nemám pocit, že by se mi to líbilo, tak pro velikou radost Páji volím variantu vlevo. Krása! Nádhera! Nemám slov... Úžasný vzdušný sokol a výhled na kaňon. Obdivujeme Helču s Víťou a dolézáme na vrchol. Z police máme výhled na sportovky. Sestoupíme dolů a po svačince usoudíme, že máme ještě dost času. S nadšením se pouštíme do cesty Armadillon na Kuk od Skradelin. Nejtěžší délka má být za 6a, což se ukáže, že není takový problém. Spíš nás překvapí poslední délky za 5b, které nebyly úplně zadarmo. Je docela teplo, honí se mraky a začíná se stmívat. Nachystáme slanění a nastává problém! Lano se seklo a nejde stáhnout. Prusíkujeme obě nahoru v domnění, že to obejdeme. Když se dostaneme asi do půlky, Pája zjišťuje, že lano povolilo. Kolem stromu nachystáme slanění a jedeme dolů. Sice po malých úsecích, ale jedeme. Za tmy jsem na pevné zemi. Fuj já nesnáším slaňování!! Ještě že jsme si nechaly u sebe boty. Z Domžalskiho naši spoluvýletníci jeli do kempu a na procházku, s tím že si mysleli, že jsme taky na procházce a batohy jsme si odložily v autě. Do kempu nás naštěstí svezli Němci. V kempu se všichni potkáváme a čeká nás zasloužený spánek.
Celou noc prší. Vymýšlíme náhradní plán. Pája dopředu zjistila, že kolem Paklenice je spousta turistických tras. Vybíráme jeden okruh a za deště se vydáváme vstříc novým zážitkům. Asi po 5km to vzdáváme a všichni durch mokří se vracíme zpět. V kempu poprosím o dřevo a z kuchyňky uděláme sušárnu. Zevnitř se zahříváme svařákem, hrajeme a zpíváme.
Ráno je opět pěkně a podezřele teplo. Víťa s Helčou lezou po doporučení variantu Water songu a naše družstvo Pája² leze jednoduchou cestu Sjeverno rebro taky na Veliki Čuk. Všichni čtyři se potkáváme na vrcholu, sestupujeme, ale bohužel začíná pršet. Večer si hrajeme společenské hry a šup do spacáků.
Čeká nás poslední den. Rychle balíme a chystáme se do skal. Sotva sbalíme stany, obloha zčerná a nám nezbývá nic jiného než se vydat domů. Po cestě zpět jedeme asi 15km v koloně aut. Trvá to víc jak 3h, jen proto aby nám Slovinci zkontrolovali pasy. Páju zanecháme v Brně a ještě v noci ju čeká cesta do Berouna. Do Olomouce přijíždíme kolem půlnoci.
Shrnula bych to jako moc pěkný výlet v super společnosti na parádní místo, kde nikdo nebyl. Prázdný kemp, takže teplá voda od rána do večera (to se teda nejvíc líbilo mě) a celá Paklenice jen pro nás...

Komentáře

Fotky k článku


Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.

Akce

Články

Ostatní

Správa stránek